Výprava Tisíckrát obejít strach

Už je to tak! Knižní výpravy se nám, Holkám u Batche, osvědčily. Vy máte radost i my máme radost, takže ani při únorovo-březnovém bookclubu nezůstaneme doma a vydáme se na tématický hike. A protože se naše četba odehrává převážně v Německu, zůstáváme v Sudetech, dokonce, tak jako s knížkou Nažluto, opět v CHKO České Středohoří. Tentokrát si ale dáme víc do těla a čeká nás dohromady skoro 33 km. Doufáme, že se alespoň prostřednictvím našich sítí, anebo blogu, vydáte na cestu s námi...

Knihu s názvem Tisíckrát obejít strach od Olivie Wenzel, která byla mimochodem hostem loňského knižního veletrhu Svět knihy, pro nás ke čtení vybrala Míša. Titul vyšel v edici Světová knihovna Odeon. Je to román plný závažných témat. Hluboce se zabývá znevýhodněním, rasismem, psychickým zdravím, osamělostí, ale i hledáním vlastní identity, svobody nebo pochopení vlastního vztahu k rodičům a prarodičům. Navíc hledání není vždycky zárukou nalezení, takže věříme, že budeme mít během cesty, plánovaného brunche i společného večera, nad čím diskutovat. No, a vy kdo s námi tentokrát nevyrazíte, si to budete moci vyposlechnout v našem podcastu, ale to až později. Teď o tom, co nás čeká offline.

V tomto případě nebylo nijak těžké nalézt místo, kam se vypravit, protože s Německem je naše historie v dobrém i ve zlém spojena svou geografickou polohou až až. Volba padla na Ústí nad Labem. Důvodů bylo hned několik. Zaprvé je to město opravdu velmi německé (pokud bychom přeci jen měly s děvčaty více času, mohly bychom navštívit stálou a především kladně hodnocenou expozici ústeckého oblastního muzea s názvem Naši Němci), zadruhé jsou s Ústím spjaty různé události a kauzy, které mají k tématu knihy docela blízko, a zatřetí Ústí nabízí nejedenu alternativu brunche s výběrovou kávou a na to my slyšíme. 

Začít bychom tedy měly v ústeckém CUP Coffee, kde se brunchové menu (dle webových stránek převážně vegetariánské) každý týden mění, takže nemá smysl vás lákat na něco konkrétního. Design interiéru je čistý, nadčasový a pokud se chcete podívat na podrobnější report dříve, než vám ho přineseme my, tak mrkněte tradičně do Hejlíkovy gastromapy.

Po snídani je v plánu 17 km dlouhá, ale víceméně rovinatá trasa proti proudu Labe, přes Masarykova zdymadla, kolem hradu Střekov do Sebuzína, kde jsme našly dle fotek naprosto parádní ubytování v bývalém mlýně (dokonce by snad měli dělat i snídaně do postele, ale otázkou je, zda se to pro nás, přírodou zocelené ženy, ještě vůbec hodí 😏). 

Další den nás čeká úsek o něco kratší, nicméně s výrazně větším převýšením a pokud nebudeme změkčile čekat na snídani, klidně bychom si mohly užít brzké ranní paprsky už na jednom z nejznámějších kopců Českého Středohoří, to jest na Varhošti, odkud pak budeme pozvolna klesat do Litoměřic za další kávovou zastávkou v Kávě s párou. To je mimochodem jedna z prvních výběrových kaváren, kterou si pamatuju mimo Prahu.

I když se naše trasa může operativně měnit (zatím se obě naše předchozí výpravy pokaždé přizpůsobovaly našim aktuálním potřebám), zatím se nezdá, že by měly nastat nějaké zásadní komplikace. Tak nám držte palce a my vás budeme na našem instagramu průběžně informovat, jestli se nám daří plnit plány, kolik batche jsme vypily a hlavně co nám přinesla četba knihy Tisíckrát obejít strach.