Denča: Top 3 knížky roku 2024

Rok 2024 je za námi a byl opět velmi plodný. V našem případě zejména na knížky, každá jsme přečetla přes dvacet knih, a rozhodly jsme se, že vám tu představíme naše top 3 tituly, které nás loni zaujaly. Samy jsme docela náročné čtenářky, a tak víme jak je těžké čtenáře zaujmout, zejména v tak velké produkci titulů, která u nás každoročně je. Tady je můj výběr, který je poměrně rozmanitý. 

Spúšť  

Marek Hudec 

Kam až může zavést společnost nenávist? Střelba u baru Tepláreň nebyla činem jednoho radikalizovaného mladíka, prostor pro ni otevírá hate speech kolem nás: řeč veřejné debaty, projevy politiků, komentáře na sociálních sítích. Reportáž Marka Hudce je velmi osobní text, který ukazuje, jak děsivé důsledky má hledání jakéhokoliv „společného nepřítele“.

Matúš Horváth a Juraj Vankulič zavraždění 12. října 2022 v Zámocké ulici jsou bohužel jen další z mnoha lidí, kteří zaplatili životem za zcela přirozenou věc – chtěli si vybrat, koho budou milovat, a kým by chtěli být. Marek Hudec rekonstruuje na základě mnoha rozhovorů se svědky i blízkými obětí události oné děsivé noci i to, co jí předcházelo. Život obou obětí, jejich rodiny a přátel. A šok, jímž prošli oni i celá společnost. Poskytuje nám zároveň mnohem širší kontext: zavede nás do prostředí slovenské LGBTQ+ komunity, mezi aktivisty i do nedávné minulosti, kdy se homosexualita v Československu léčila jako nemoc. Sledujeme opakující se příběhy plné netolerance, bezdůvodné nenávisti, pronásledování nebo i obyčejné lhostejnosti. Je z nich zřejmé, nakolik za vývoj ve společnosti nese odpovědnost každý z nás. Vidíme, jak jednoduše se mohou agresivní slova měnit v činy. A jakou cenu mají empatická gesta jako to Zuzany Čaputové: objetí majitele baru Tepláreň Romana Samotného, jímž vyjádřila své zoufalství i podporu.

Knížka Spoušť (já ji četla ve slovenském originále Spúšť) se zaobírá problematikou s příjetím LGBTI+ lidí na Slovensku, což vyeskalovalo až k teroristickému útoku na bratislavský bar Tepláreň, kde při střelbě byli zabiti dva lidé - Juraj a Matúš. Kniha vypráví nejen příběh tohoto osudného večera, ale zaobírá se celkovou problematikou i současnou situací, s jakou se na Slovensku LGBTI+ lidé musejí potýkat. Nahlíží na ni z historického hlediska, i formou vyprávění lidí, kteří v této bublině pracují nebo žijí. 

Moje obavy, že knížku budu číst dlouho jsem zažehnala po prvních pár stránkách. Téma je to hodně těžké a poměrně čerstvé, od útoku to ještě není tak dlouhá doba. Zároveň, a možná díky tomu, se právě proto lze snáze vžít do situace a nálady tamnější společnosti. Knihu jsem přečetla během týdne, bez prokládání něčím jiným. Je psaná velmi poutavě a věcně, prokládána historickými fakty, rozhovory s queer lidmi, lidmi od policie a kriminálky, kteří ten den byly na místě tragédie. Nedokázala jsem ji odložit. Po dočtení jsem si dohledávala různá fakta, a mísila se ve mně směsice pocitů nespravedlnosti, vděku za to, že něco takového vůbec vzniklo a možná i naděje, že se i pro tyhle lidi jednou bude svítat na lepší časy. Rozhodně doporučuji si knížku přečíst, možná vám otevře nové obzory, možná taky ne, ale každopádně zajistí, aby události z 12. října 2022 a příběhy dvou lidí, kteří museli tragicky zemřít, nebyly nikdy zapomenuty. Škoda jen, že si knihu nepřečtou právě ti, kteří by měli...

Červotoč

Layla Martínez

Všechny domy uchovávají historii těch, kteří v nich žijí. Tenhle stojí na kraji zapadlé španělské vesnice a jeho stěny vyprávějí o hlasech, jež se ozývají pod postelí, a o zmizeních, která se možná nikdy nevysvětlí. Sousedé se obou obyvatelek straní. Babička tráví dny rozhovory se stíny, které přebývají za zdmi a uvnitř skříní. Vnučka se do domu vrací po incidentu s místní nejbohatší rodinou. Při rozplétání tajuplného děje se do mysli vkrádá podezření, že postavy, dům i samotné vyprávění se rozpadají, jako by je rozežíral červotoč.

V ohromujícím debutu kombinuje autorka černý humor s folklórem a katolickou tradicí. Babičce s vnučkou propůjčuje silné hlasy, které nám střídavě líčí příběh o odplatě, násilí a třídním boji. 

Červotoč je přesně takový, jaký slibovali recenze. Poctivý feministický román plný hutné atmosféry, nenávisti a zloby. Tím vším je kniha prostoupena do posledního místa. Myšlenka, že autorka čerpala z rodinné historie, ve vás vyvolává další otázky, které vám ale v příběhu nebudou vždy zodpovězeny. Třídní boj, zoufalství a zároveň nějaká forma nadřazenosti. Kniha určitě stojí za přečtení, vyvolá ve čtenáři emoce, na které člověk jen tak nezapomene. 

Obě nepojmenované vypravěčky vám každá střídavě vyprávějí jen to, co chtějí, abyste věděli, a vynechávají, co se nehodí. Postupně si tak budujete představu o tom, jak si tam vlastně jedna vedle druhé žijí, a zjišťujete, že tyhle dvě – babička a vnučka – cítí zášť nejen vůči lidem, kteří si k nim do domu mezi rašeliništi občas chodí pro pomoc, ale nakonec i jedna k druhé. A pak ti ostatní, co domem procházejí, aniž by jim v tom jedna či druhá mohly zabránit…

Carrie Soto se vrací 

Taylor Jenkins Reid 

Carrie Soto je urputná tenistka, která se nechvalně proslavila svým rozhodnutím vždy vyhrát za každou cenu. Ale ve chvíli, kdy odchází do důchodu, je nejlepší tenistkou všech dob. Překonala všechny rekordy a vyhrála dvacet grandslamových titulů. Sama Carrie si myslí, že si zasloužila každý jeden z nich. Obětovala téměř vše, aby byla nejlepší, s velkou podporou otce. Javier – sám bývalý šampion – ji trénoval už od dvou let.
Ale šest let po odchodu do sportovního důchodu, v roce 1994, Carrie najednou sedí na tribunách, sleduje US Open a vidí, jak si její rekord přivlastňuje brutální, ohromující britská hráčka jménem Nicki Chan.
V sedmatřiceti letech Carrie učiní přelomové rozhodnutí vrátit se z důchodu a ještě jeden rok se nechat trénovat otcem ve snaze získat rekord zpět. I když sportovní novináři tvrdí, že ji stejně nikdy neměli rádi. I když se její tělo už nehýbe tak rychle jako dřív. A i když to znamená spolknout hrdost a trénovat s mužem, jemuž kdysi málem otevřela své srdce: s Bowem Huntleym. Stejně jako ona si i on ještě potřebuje něco dokázat, než vzdá hru definitivně.

Tento příběh je pro sportovní nadšence, milovníky královské hry - tenisu. A také pro ty, které vždy víc než samotná hra, žebříčky a rekordy zajímalo zákulisí a to, co se sportovcům skutečně odehrává v hlavě. Takový ten svět za světem.

Díky Carrie Soto jsem skutečně poprvé prohlédla až na dřeň toho, co to znamená vrcholově hrát. Protože tahle kniha není téměř o ničem jiném, než o tajemství techniky, o trénování, vyhrávání, prohrávání a vrcholu, kterého se chcete udržet zuby nehty. Po celou dobu čtení se vám v hlavě odráží tenisový míček a raketu téměř nedáte z ruky. Nepřeháním. Scén, kdy hlavní hrdinka není na kurtu je opravdu minimum. 
Zpočátku mě to strašně bavilo a jsem knize opravdu vděčná za to, že jsem konečně pochopila, s čím slavní tenisté nastupují do zápasu, na co všechno myslí a co všechno mají za sebou. Ale po nějaké polovině knihy vám dochází, že nejspíš nedostanete víc. Pořád se jen budete honit za míčkem. Najdete tam ale i romantickou linku hlavní hrdinky, nebo krásnou ukázku vztahu dcery a otce, který je ale zároveň i její trenér, a to nemusí být vždy dobrá volba..

Příště se s vámi podělím o moje top tři knihy, které jsem za rok 2024 přečetla. A vy nám určitě taky na instagram @holkyubatche napište, co nejlepšího jste za minulý rok přečetli, můžeme se navzájem hezky inspirovat 🙋🏻‍♀️