Expedice Ignis fatuus

Ti, kteří s námi čtou v #bookclubu již vědí, že se na přelomu listopadu a prosince chystáme na Šumavu po stopách #ignisfatuus, a některé odvážné zájemce bereme s sebou. K této výpravě, které říkáme expedice, nás inspirovalo čtení posledního hororového románu Petry Klabouchové. Ta si pojem ignis fatuus nevymyslela sama.

Ignis fatuus pochází z latiny a pojmenovává mihotavé fosforeskující světlo vídané hlavně v noci nad bažinami, tedy
bludičky (v angličtině will-o'-the-wisp, znají ho ale i Němci, Poláci, Srbové, Rusové a řada dalších národů). Předpokládá se, že je tento fenomén způsobován samovolným spalováním plynu z rozložené organické hmoty, a právě proto jsou mokřady u pramene řeky Křemelné v srdci Šumavy s minimem světelného smogu ideálním místem pro jeho výskyt. A to bychom nebyly my, holky u batche, abychom si neprotáhly nohy a nevydaly se s bludičkami popít trochu toho kafe.

Kdo se bojí, nesmí do lesa! My vaříme batch a les už zase vaří mlhu.

A co máme v plánu? V prvé řadě vydat se z Prahy do Sušice, která leží těsně před branami tajemné Šumavy. Když nás nezklame doprava, tak bychom tam chtěly zavítat do vyhlášeného podniku Kafe Žebřík. Tato odbočka má samozřejmě – to bychom nebyly my – několik háčků, které se všechny odvíjejí od toho, že musíme stihnout spoj do Prášil, odkud pak budeme pokračovat pěšky. Především hrozí hladná Míša, ve srovnání s níž budou bludičky docela čajíček, a mé nesnesitelně nervózní já, které bude nutit všechny zúčastněné nasadit v uličkách Sušice tempo Emila Zátopka, abychom pak na zastávce ještě čtvrt hodiny (ale včas!) mrzly. Když vše dobře dopadne tak jak si představujeme, čeká nás po poledni krátký prudký stoupák do šumavských lesů a pak cesta do bývalé sklářské osady Hůrka, kde se odehrál v románu Ignis fatuus připomínaný tanec s vojáků s mrtvými těly nalezenými v kryptě hřbitovní kaple.

Z rodiny hůreckých sklářů pocházel i spisovatel Karel Klostermann, od kterého doporučujeme román Ze světa lesních samot v jednom z našich posledních instagramových postů.

Dál budeme pokračovat pozvolna dolů do Železné Rudy podél slatí, pramenišť a přes další zaniklou sklářskou osadu Gerlova huť. Máme samozřejmě v záloze i nějaký ten záchranný autobus – že jo, Ernie? –, ale doufáme, že nám počasí dovolí ujít nějakých 16 až 17 kilometrů pěšky, za což nám bude odměnou přenocování ve vyhřátém apartmánu. To bohužel pro naše diváky znamená, že nebudou žádná vtipná videa, kde zmrzlými ponožkami štípeme dřevo. Druhý den se pak vydáme do Hojsovy Stráže přes vrchol Můstek, který se tyčí nad prameništěm Křemelné, kde s živly bojují hrdinové Ignis fatuus. Odtamtud budeme pokračovat vlakem do Klatov, kde před cestou do Prahy – doufám –, uspokojíme naše chuťové pohárky v bistru Zrno, které mě na svých webovkách nalákalo snímkem nadýchaných lívanců a chlebů z vlastní pekárny.

Vidět vícero míst z knížky se nám nepoštěstí, protože naším hlavním cílem bude
stihnout dorazit pěšky z Prášil do Železné Rudy před západem slunce, aniž bychom musely
oželet coffeebreak v některém z turistických přístřešků. Tak třeba ještě někdy v létě…