Ambientní čtení

Možná jste o něm ještě nikdy neslyšeli. A není divu, ambientní čtení je v našem veřejném prostoru nový pojem, byť to, co se za ním skrývá, nijak nový koncept není. Jedná se o spojení literárního zážitku se stylizací okolního prostředí do takové podoby, aby prožitek ze čtení byl hlubší, chcete-li niternější, a to nejenom ve smyslu ponoření se do textu samého, ale i vlastní relaxace. Vlastně taková meditace s knihou. Ambientní čtení nám přináší literární zážitek, ve kterém se může čtené dílo rozvinout díky interakci se zvukem, ale i samotným prostředím, a v němž se čtenář může tak trochu ztratit v prostoru i čase. Je to určitá forma soustředěného, tichého bytí nad knihou, anebo doslova přímo v jejím příběhu.

Jak už možná vyplývá z úvodního vysvětlení, důležitou roli v ambientním čtení hraje hudba. Hudba s prostorovými a relaxačními zvuky, která navozuje příjemnou podbarvující atmosféru, ale nestrhává pozornost posluchače, neboť náš vnitřní posluchač by při ambientním čtení neměl zvítězit nad našim vnitřním čtenářem. Ambientní hudba by tedy měla být hudbou, kterou můžeme stejně snadno poslouchat, jako ignorovat (ostatně taková je její definice vyslovená Brianem Eno, jedním z jejích průkopníků). Obvykle je to tedy hudba pomalá, často s repetitivními motivy, jejichž prostřednictvím se navozuje meditativní stav. Takovou hudbu můžete znát například z lekcí jógy. Níže pod textem pro vás mám dva odkazy na playlisty na Spotify, pokud byste to chtěli zkusit. 🙂

A proč je po eventech ambientního čtení najednou taková poptávka? Možná je to cesta k dočasnému odtržení se od digitálního světa. Možná za tím je touha po komunitním zážitku bez nutnosti interakce, což s tím vlastně taky souvisí.

Nebyly bychom to my, Holky u batche, abychom tuhle novinku nechtěly vyzkoušet na vlastní kůži, takže jsme se společně vypravily na akci Ambientní čtení v pražské Kunsthalle, pořádanou ve spolupráci s platformou GOODGOOD. V čistém, minimalistickém galerijním prostoru jste si po dva dny mohli užít tříhodinové společné čtení za doprovodu hudby Pierra Urbana (a spojit to před tím, anebo potom s návštěvou galerijní kavárny, anebo aktuální na sociálních sítích hutně propagované, vizuálně atraktivní výstavy japonské umělkyně Chiharu Shioty, která je — pozor — už jen do konce příštího týdne).

Nemohu samozřejmě mluvit za všechny tři, prožitek každé z nás bude nepochybně výsostně svébytný a originální, obecně mám ale pocit, že jsme z akce odcházely nadšené. Sama jsem vůbec nemohla uvěřit tomu, jak rychle ty hodiny utíkaly a jak snadno se při promyšlené kompozici prostoru a dobře zvolené hudbě dá hluboce koncentrovat na text, aniž by vám, jak se to občas stává doma, odbíhaly myšlenky ke každodenním povinnostem a starostem.

Není to ale jenom Kunsthalle, kdo ambientní čtení pořádá. Nejčastěji ho organizují větší městské knihovny, čímž nepochybně podporují svou aktivní čtenářskou komunitu a přivádějí k půjčování knih širší veřejnost. Samozřejmě ta pražská, ale v pražské metropolitní oblasti i třeba kladenská, anebo berounská knihovna. A naše Míša jednu takovou akci připravuje i pro Reknihy, pod jejíž taktovkou to bude nepochybně pecka!

Tak co na to říkáte? Byli jste na nějaké takové akci? Líbila se vám? 

Pokud byste ale přeci jen chtěli ambientně číst mimo čtenářskou komunitu, mám pro vás pár tipů, jak si připravit takovou knižní pohodu doma: